O zakládání řekli:
Zakládání nových sborů či stanic je v něčem podobné výchově dítěte. I když existuje mnoho dobrých návodů jak na to, pokaždé je to trochu jinak a nakonec si každý musí najít svoji jedinečnou cestu, byť inspirace od druhých je vždy vítaná. Dále radost z nově vznikajícího společenství bude pravděpodobně spojena s bolestí a zápasem. Jenže nic, co se rodí nově, není bez bolesti. A nakonec, stejně jako chce odvahu rodičovství, chce odvahu i zakládání sborů. Kdyby tuto odvahu neměli naši otcové před více než 100 lety, možná by dnešní CB neexistovala anebo byla poloviční. Jenže odvahu měli, proto šli, šířili dobrou zvěst evangelia, nacházeli jedinečné cesty jak to dělat, nezalekli se bolesti a něco z jejich zápalu sklízíme i my. Ve službě Pánu Bohu se někdy stává, že nevidíme výsledky. Přesto ale, až se jednou otočíme, nebudeme litovat, že jsme riskovali kvůli Králi Králů a překročili komfortní zónu. Zakládání nových sborů není primárně zaměřeno na výsledky, na úspěch, ale na to, abychom vykročili a šli, tak jako kdysi naši otcové. (David Novák)
Klíčovou roli pro budoucnost zakládání má získávání dalších generací. Silná generace lidí obrácených v 90. letech musí investovat do nových učedníků nastupujících věkových skupin. Stěžejní není samotný důraz na nové sbory, ale na učednický a misijní životní styl s odvahou začínat nové projekty. Zakládání nových mládeží, klubů, misijních skupin, stanic, učednických skupinek pak přirozeně povede i k novým sborům. (Tomáš Grulich)
Potřebujeme objevovat misijní styl života, v němž povedeme hledající lidi k Bohu tak, aby se stávali učedníky Ježíše Krista. Bez toho by bylo zakládání jen přeorganizováváním křesťanstva. (Petr Dvořáček)
Pokud je sbor schopen "porodit" dítě v podobě nového sboru, řádně o něj pečovat s jistou dávkou svobody a vést jej k zodpovědnosti a samostatnosti, je zdravým sborem. Jen zdraví a dospělí rodiče dokážou porodit zdravé děti. (Matúš Kušnír)