Odstředivá církev, která se množí...
Autor: Petr Dvořáček
Ve svých kázáních se v tyto neděle zabývám tématem duchovního rodičovství a na poslední kázání jsem zaznamenal silnější pozitivní reakci, tak bych se rád podělil i touto formou.
Už první církev objevila, že nemá budovat jen sama sebe, ale má zakládat nové sbory a přinášet evangelium na nová místa. Poslání církve se nezměnilo, jen se zdá jako bychom to potřebovali znovu objevit. Podívejme se jen na vývoj církve popisovaný v knize Skutků (Sk).
Ve Sk 2,47 čteme: Chválili Boha a byli oblíbeni u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával ty, kteří byli zachraňováni. Denně přicházeli nové lidé do církve v Jeruzalémě. SK 2,41: Ti, kteří radostně přijali jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší. A dále ve Sk 4,4: Ale mnozí z těch, kteří to slovo uslyšeli, uvěřili, a počet těch mužů vzrostl asi na pět tisíc. Jeruzalémský sbor během chvíle měl kolem 5000 lidí. Nárůst lidí byl tak veliký, že Lukáš, autor knihy Skutků, začíná ve Sk 6, 1. 7 používat řecký termín pro "množení, znásobování" Počty lidí rostly exponenciálně. V těch dnech, kdy přibývalo (znásoboval se počet) učedníků, nastalo reptání Helénistů proti Hebreům, že při každodenní službě jsou jejich vdovy zanedbávány. 6,7: Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl (se znásoboval).
Až do 8. kapitoly apoštolové nenásledují příkaz Ježíše ze Sk 1,8: budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země! To ukazuje na dostředivé tendence církve k růstu nikoli odstředivé ke znásobování, vyjití! Skutečný průlom nastane až od Sk 8,1: V ten den začalo veliké pronásledování církve, která byla v Jeruzalémě; všichni kromě apoštolů se rozprchli po území Judska a Samařska. Církev utíká (apoštolové opět zůstávají v Jeruzalémě!). A od 8,4 je vidět, že se konečně naplňují slova povolání Ježíše ze Sk 1,8. Církev začala zvěstovat slovo po širokém okolí: Ti tedy, kteří se rozprchli, procházeli zemí a zvěstovali slovo. Všichni prchají kromě apoštolů, u nichž se můžeme domnívat, že to není projev pohodlí, ale pochopení, že musí zůstat v Jeruzalémě a být stabilním mateřským sborem, aby se to všechno "nerozkutálelo". Jistě si to žádalo velkou odvahu, zároveň je na tom vidět, jak silný je motiv dostředivosti. Později sledujeme, že tuto tendenci jim ovšem Pán církve tak jako tak nabourá. Ve Sk 8,14 čteme: Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana. Konečně Jeruzalém opouštějí Petr a Jan. Následuje popis šíření evangelia v Samaří a obrácení Saula. A v Sk 9,31 se dozvídáme, že situace se opravdu mění. Už nejde o nárůst věřících pouze v Jeruzalémě: A shromáždění v celém Judsku, Galileji a Samaří měla pokoj a budovala se; chodila v Pánově bázni a v povzbuzování Ducha Svatého, a tak vzrůstal jejich počet (znásoboval se počet). Později je Petr povolán do Cesaree skrze Kornelia. Bůh doslova apoštoly vytahuje z Jeruzaléma do okolního světa. A postupně se evangelium skutečně šíří tak, jak církev povolal Ježíš. Sk 8,1: Ti, kteří se rozprchli před soužením, které nastalo kvůli Štěpánovi, prošli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie; nikomu nehlásali slovo Boží, jen Židům. 20Někteří z nich byli muži z Kypru a z Kyrény; ti přišli do Antiochie a mluvili i k Helénistům a zvěstovali jim Pána Ježíše. Nejen Judsko, Galilea, Samaří, ale i Fenicie, Kypr, Antiochie, nejen židům, ale i pohanům. Konečně začíná být jasné, že dostředivost se svým důrazem na stabilitu není cesta. Ve Sk 13,1-4 vysílá Bůh lidi do nové služby. Duch svatý i církev vyslala Barnabáše a Saula (Pavla) na misijní cestu. Bůh si zase vytáhne z mateřského sbor tentokrát v Antiochii dva služebníky a ještě k tomu jedny z těch nejlepších a nejobdarovanějších. A sbor se zase nezhroutí, ale evangelium zasáhne nová místa!
Vidíme, jak církev pomalu objevuje Ježíšova slova, která jim řekl: budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země. A církev šla, pomalu, ale šla. I dnešní církev, každý, kdo poznal Kristovo milosrdenství je povolán jít se stejným povoláním, které patří i nám. Evangelium všem a pro všechny!
Vidíme, že znásobování a množení učedníků je o povolání nových lidí k nové službě (7 nových jáhnů, Petr a Jan do Samaří, Saul a Barnabáš na misijní cestu; všichni pronásledovaní do celého světa) a zasáhnutí nových míst! Slovo "znásobování" se ovšem v NZ pojí také s milostí, pokojem a láskou v učednících. Ta se má také znásobovat! Vidíme vnější a vnitřní množení - znásobování! Sekty nemají často to vnitřní (skutečnou uzdravující a pravdivou milost, pokoj a lásku). A ustrnulá zkostnatělá církev často nemá to vnější (nové lidi v nových službách na nových místech)!
V Písmu není nic takového jako církev, která nevysílá nové lidi k novým úkolům na nová místa! Nic jako víra, která se nepředává. Chceme-li žít v Bohu a jemu blízko, je třeba následovat jeho povolání - poslání pravdivě. Nemáme-li čas a síly, děláme něco špatně anebo Písmo neplatí! Protože Bůh nás nepovolává k něčemu, co nemůžeme dělat. Pokud nám křesťanství "nefunguje" a nenese ovoce, aktivně se nepodílíme na proměně člověka evangeliem, pak to není proto, že není pravdivé nebo Bůh na nás kašle, ale protože nejsme ochotni následovat Krista se všemi jeho nároky na náš život. Možná protože se víra stává jen prostředkem sebenaplnění a je sebestředná. Stává se jen přívěškem a doplňkem našich tužeb a přání. Poslouchá se to těžko? Možná jsme ještě nepochopili, jak velkých věcí se dotýkáme, jak cenné je Boží království, jaká Moc se nad námi sklání, kdo je Pán Pánů a Král králů a jak jen krátký čas trávíme zde na zemi v porovnání s tím, co je připraveno!
Směřujme k duchovnímu rodičovství 4. a následné generace. Pomáhejme někomu růst ve vztahu k Bohu směrem k dospělosti. Jen někoho přivést k Bohu a dál ho neprovázet je zoufale málo a prohřešujeme se tím na něm samotném. Jako bychom nenaučili své syny být muži schopné být otci a dcery být matkami! Potřebujeme lidi naučit přivádět další! Boží povolání nás přivede k druhým stejně jako apoštoly. Církev potřebuje nově objevit "vnější znásobování". A při tom dál usilovat o "vnitřní znásobování" milosti, pokoje a lásky.