Tréninkové hřiště v církvi

Petr Dvořáček

V celých dějinách spásy se opakovaně setkáváme s proměnou člověka vlivem Boží přítomnosti a jeho působení. Stačí vzpomenout na mnohá starozákonní setkání lidí s Hospodinem nebo klíčové momenty, jako je pokání nebo znovuzrození. Jak se ale člověk mění a duchovně roste? Velmi častým nástrojem je vyučování. Vyučujeme v neděli, na biblických a jiných skupinkách. Obvykle účastníci sedí a poslouchají. Proměna má nastat tím, co slyšíme, v lepším případě tím, co vidíme promítnutého v prezentaci (když je k dispozici). Naše hlavy rostou, naše znalosti jsou větší a větší, otázkou ale je, co se děje s naším srdcem a s našimi dovednostmi, stylem života, naším charakterem a chováním. V tomto byla židovská víra vždy mnohem zemitější, a co se neprojevovalo v životě, nebyla skutečnost. Slovo bylo chápáno spíše jako čin, nikoli jako pouhá informace.

Existují biblické studie o tom, jak Ježíš trávil čas s učedníky (G. Getz). Z nich vyplývá, že Ježíš byl cca 40% svého času jen s učedníky, 50% svého času s učedníky a dalšími lidmi a jen 10% času byl sám nebo bez učedníků. Chápu, že se jedná o Ježíše - Mesiáše a že v našem pracovním kolotoči je tomu jinak, ale přesto. Pokud chceme vidět proměnu druhých, bude to více o společném "dělání" u kterého lze pozorovat, zkusit si, zapojit se. To je více, než sedět v učebnách, na skupinkách nebo Zoomu (samozřejmě i to je třeba). Nakonec i pedagogické výzkumy potvrzují, že je potřeba nejen poslouchat, ale i vidět a udělat osobní zkušenost. Asi se shodneme na tom, že pouhé předávání informací vytouženou formaci působí jen v malé míře.

V kontextu církve si kladu otázku, kde vytvářet prostor, nazvěme to pracovně, tréninkového hřiště. Fotbalisti trénují průběžně celé týdny a vlastně více trénují, než hrají utkání. Kde lidé mohou trénovat, jak sdílet evangelium, jak vést člověka ke křtu, jak řešit složitější pastorační problém, jak kázat nebo mít vyučování na skupince, jak otevírat duchovní rozhovor s nevěřícím kamarádem, obhájit svou víru, kde mohou trénovat milosrdenství a službu, jako že lze i toto trénovat. Jde o to posunout naše křesťanství z teorie do praxe. Od znalostí k návykům a stylu života. Od teologie a vyznání ke vztahům a činům. Jde o zhmatatelnění Božího království tomuto světu.

Zkusme si začít lámat hlavu nad tím, jaké tréninkové hřiště by se dalo vytvořit a najděme 2 - 3 lidi se kterými začneme trénovat. Pravděpodobně zjistíme, že jen málokomu se chce na hřiště a většina chce zůstat sedět na tribunách. Ale pro těch pár to bude klíčové, ponesou ovoce celý život a naučí se, jak to předat dál!