— Proč zakládat nová společenství? —

Především jde o Velké poslání církve přinést evangelium blízkým i vzdáleným (Mt 28,19–20) a ukazuje se, že zakládání sborů je jeden z nejúčinnějších způsobů, jak to v naší kultuře dělat.

                     Dr. Timothy Keller o tom napsal:

Usilovné, neustálé zakládání nových sborů je jedinou stěžejní strategií 1) pro početní růst těla Kristova ve městě a 2) pro celkovou neustálou obnovu a obrodu stávajících sborů v daném městě. Nic jiného - tedy ani masové evangelizace a evangelizační programy, mezidenominační aktivity a paracírkevní organizace, rostoucí megacírkve, církevní a sborové poradenství, ani proces obnovy církve nebude mít takový konzistentní pozitivní dopad jako dynamické, rozsáhlé zakládání dalších sborů.

                           (Why Plant Churches, ©2002 Timothy Keller, ©2009 Redeemer City to City.)

1. Apoštol Pavel zakládal sbory. Přicházel do měst (Sk 16,12), kde zakládal sbory, ve kterých ustanovoval starší sboru (Tt 1,5). Na základě jeho slov v listu Římanům se můžeme domnívat, že Pavel byl v tomto postupu systematický a jeho snahou bylo naplnit Kristovým evangeliem celé oblasti (Ř 15, 19). Pokud je v naší zemi odhadem do 5 % praktikujících křesťanů, je v jistém slova smyslu naše situace velmi podobná situaci apoštola Pavla. 
2. Celosvětová statistika ukazuje, že rostoucími denominacemi jsou ty, které zakládají nové sbory. Zakládání sborů se jeví jako nejlepší způsob evangelizace v naší kultuře.
3. Mobilizuje se tak církev. Každý člen týmu pro zakládání sborů je nenahraditelný a stojí v první misijní linii. Stejně tak v případě, že sbor vyšle zakládací tým, musí mobilizovat další členy, aby zaujali jejich místa ve službách sboru. Bez této urgence by však mnozí tito lidé pravděpodobně nepřevzali zodpovědnost a nevykročili do služby.
4. Nově zakládané sbory netrpí tolik na vytváření subkultury, která se za dlouhé roky ve větších sborech přirozeně vytvořila. Nové lidi subkultura společenství neoslovuje, naopak je odrazuje a vzbuzuje v nich pocit uzavřeného společenství, se kterým nemají mnoho společného.
5. S argumentem, že dnes potřebujeme především revitalizovat stávající sbory, lze jen souhlasit. Zakládání sborů však paradoxně pomáhá stávajícím mateřským sborům nacházet nové cesty, způsoby, formy jak oslovit lidi, a tak slouží k revitalizaci stávajících větších sborů. Nové sbory jsou inovativní, zkouší nové modely služby a stávají se tak laboratoří pro sbory velké.
6. V nových sborech rostou noví vedoucí církve. Nové sbory přitahují lidi se sklonem riskovat, vyzkoušet něco nového, inovovat, objevovat. Tito lidé by jako nově příchozí v tradičních sborech většinou nedostali příležitost. V nových sborech však mohou vyrůst v opravdové služebníky.
7. Každého je třeba. Malé společenství se navzájem potřebuje, žije touhou zaplnit židle novými lidmi. Toto prostředí společné služby je ideální pro učednictví, které je cestou ke zralosti v Kristu.
8. V nových sborech, především při jejich založení, bývá mnoho lidí velmi motivovaných do služby.
9. Protože jsou nové sbory většinou menší, co se počtu týká, je někdy snadnější pozvat nové lidi – především ty, kdo preferují neformální a osobní prostředí a těch není dnes málo.